Výmluvný ďábel a já

Greenhorns

1:Já sEeděl jsem sám před E7sklenicí piva
v lAokále chladným jak sklEep,
když vtAom vešla dívka tak, jEak už to bC#mývá,
ten pF#7ohled mi zastavil tH7ep,
tak sEeděl jsem dál a E7ptal jsem se sklenic
na nAěkterou z těch jejich rEad,
když zjAevil se ďábel a střEíbrným smC#mÍchem
se smH7ál, když dívku mi krEad'.
Rec:A já řek': holčičko:
R:NAevidíš, že přišel z pEekla
a v mAým těle musí teď žEít,
nAevím, proč by ses ho lEekla,
C#mvždyť zlF#7o umí úsměvem skrHýt,
je vlAídný, když ví, že jdeš kEe dnu,
chcAe jenom vidět tvůj pEád,
vždyť jAá ho znám, kamkoliv sEednu,C#m 
je sF#7e mnou a umí jen lhHát,
je to mAůj dvojník ze stínu blEikavých svic,
má všAechno, co já si jen přEál,
ten vAýmluvný ďábel, ten nEeplatí nC#mic,
já plH7atím a žiju s ním dEál.
2:Tak dál tady sedím a se mnou jak zlý stín
je ďábel, můj dvojník a pán,
svou svatou tváří si důvěru koupí
a zmizí, když proved' svůj plán,
tak zmizel i tenkrát a nechal té dívce
jen samotu, nářek a hněv,
já varoval jsem ji před úsměvem ďábla,
proč nechtěla slyšet můj zpěv.
Rec:Řek' jsem: holčičko:
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:30.401+00:00
Výsledky hledání: